Víc aplikací nepotřebuju, říká ke své digirutině vědkyně Markéta Klíčová

Sedmadvacetiletá Markéta Klíčová možná nesplňuje představy o prototypu do zkumavek a Petriho misek zahloubaných vědkyň. Jakmile si ale v laboratoři oblékne bílý plášť a začne na elektronovém mikroskopu skenovat nanovlákenné vzorky z polymerních roztoků, nepochybujete. Sympaticky nevědecky řeší svou digirutinu. Jaké life a workhacky potřebuje k životu?

„Kosmonautka.“ Když se vám mladá doktorandka na katedře netkaných textílií a nanovlákenných materiálů Technické univerzity v Liberci svěří s dětskými sny, usmějete se. Pak ale zpozorníte.

„Lákala mě i medicína, ale jak ji zkombinovat s kosmonautikou? A to mě baví na oboru nanotechnologie. Že si můžu vybrat, zdali budu vyrábět filtry pro čištění odpadních vod, nanovlákenné náplasti pro medicínu nebo dělat materiály pro výzkum vesmíru. Takhle já jsem to měla,“ líčí pobaveně svou cestu do potemnělých univerzitních laboratoří, kde „ordinuje“. „Dveří mám tak otevřeno spoustu, teď se ale soustředím se na tkáňové inženýrství, regenerativní medicínu a nanovlákenné materiály.“

Aktuálně se mladá vědkyně zabývá dvěma projekty. Prvním jsou chirurgické nanonáplasti pro zlepšení hojení tlustého střeva po operacích, za které byla oceněna ve světovém finále soutěže Falling Walls Lab v Berlíně, a na kterých v Liberci intenzivně pracuje. A pak také organs-on-chip, neboli orgány na čipu. Miniaturní plastové orgány simulující činnost a fyziologické reakce těch skutečných, například ledvin či plic. Na jejich vývoji se podílela na Wyss Institutu pod lékařskou
fakultou Harvard Medical School v Bostonu, než odbornou stáž přerušil covid. „Na Harvard se musím vrátit, hned jak to půjde.“

Že její digirutina nebude žádná věda dávají tušit aplikace na dvou největších nákupních řetězců v Česku, hned na první obrazovce jejího mobilu. „Body moc sbírám,“ směje se, „stáhla jsem si je spíš kvůli receptům.“

Markéta byla na vysoké škole pravděpodobně poslední z ročníku, kdo vlastnil tlačítkový telefon, neměla v telefonu internet, ráno vstávala s nezastavitelným řinčením mechanického budíku a odjezdy autobusu zjišťovala od armády spolužáků se smartphony. Po pár letech je už i ona v každodenní pasti (ne)kontrolovaného screen timu, s kapsou obtěžkanou novým telefonem Samsung Fold3, který si patřičně hýčká.

VIDEO ZVLÁKŇOVÁNÍ / FOLD DISPLEJ

Následující úvaha nicméně naznačuje její spíše konzervativní přístup k prožívání vlastní digirutiny. „Ráno s mobilem vstávám, večer s ním jdu spát, tak jako většina z nás. Nemůžeme být bez zpráv, kontrolujeme na internetu, co je nového. Dostalo se to do extrému, ze kterého se špatně vymaňuje.“

Pracovní, ale i soukromý čas, kdy je takzvaně „in connection“ omezuje, telefon odkládá, snaží se odpočívat a taky držet slovo. „Lidi jsou zvyklí měnit plány na poslední chvíli. Protože můžou. Stačí pár kliknutí a můžete neosobně a bez vysvětlení zrušit cokoliv.“

Přejíždění prstem po řádcích jízdního řádu na autobusové zastávce si dnes kompenzuje aplikací number one – Google Maps. „Bez navigace bych nemohla fungovat. Pracuju pro Nanopharmu, často jezdím a bez navigace bych nikam nedojela. Zapínám si ji i na cestu domů, kterou notoricky znám. Tak jsem si na ni zvykla.“

Jak moc sofistikované formy komunikace plné vědeckých termínů používají univerzitní doktorandi? Skupinu na WatsAppu. „S kolegy se svoláváme na oběd, řešíme, kdo kde nechal chemikálie nebo
konkrétní polymery,“ přibližuje Markéta nedigitální rutinu. Pro komunikaci s přáteli i tu odbornou vně univerzity používá především tři emailové klienty, české i ty „od Googlu“. „Jakmile mám volno nebo
odjíždím na dovolenou, okamžitě si vypínám emailové notifikace. A pak mám problém, když si je zapomenu zapnout.“

Nedá dopustit na aplikaci Telegram. „Tam si archivuju všechno, konverzace, fotky, soubory, řeším audio i video cally.“ Jako „pozůstatek po Americe“ si v pohotovosti udržuje Slack. „Na Harvardu nic
jiného nefrčí,“ vysvětluje.

Chytrými aplikacemi s ambicí řídit a ovládat čas uživatele Markéta při laboratorním time managementu, alespoň zatím, šetří. Zná prý takové, kde rostou stromy a k efektivitě motivují i jinak, ale sama je nepotřebuje. „Já preventuju prokrastinaci obyčejným budíkem. Funguje mi nastavení různých časových úseků pro konkrétní pracovní úkoly. A svatý je pro mě i deadline – ten se snažím dodržet vždy, i když jsem si ho stanovila sama.“

Velkým tématem pro nanovědkyni nejsou ani sociální sítě

„Na Facebook přispívám sporadicky a spíše příspěvky týkající se mé práce a Instagram mám raději neveřejný.“ Čas, který věnuje sociálním sítím nastavuje na max. 15 minut denně. Samozřejmě i ve prospěch samostudia.

Jeho častou formou jsou on-line přednášky, podcasty a vědecké konference na YouTube. „Na novém Foldu3 mě baví, že si můžu otevřít několik aplikací najednou a na velkém displeji sledovat přednášku, porovnávat data se svými výzkumy a zároveň si zapisovat poznámky rukou, pomocí s-penu. Víc si zapamatuju, než když píšu na klávesnici.“

VIDEO S-PEN / MIKROSKOP

Zatímco buněčné kultury se Markétě kultivují v inkubátoru biologické laboratoře, o pracovní rutinu se kromě optického mikroskopu pohodlně postará balík office. „Ve wordu si píšu reporty z každého experimentu, aby se mi to lépe publikovalo a pak překládalo do angličtiny. A samozřejmě excel, v něm dělám všechny laboratorní výpočty.“

A čím rozbíjí rutinu, když z laboratorního přítmí vyjde na slunce, zapadají za horizont se siluetou Ještědu? Lekcemi boxu, angličtiny a během. Runkeeper, jedna z mála aplikací, kterou si Markéta připustí k tělu a nechává si jí diktovat tempo.

A její tip na nejvíc opomíjený lifehack? Najít balanc, mít různé koníčky a aktivity, neustále je střídat, nesoustředit se na jednu činnost a mluvit s lidmi – osobně! – nikoliv pouze on-line.